TICHO NA HORÁCH

Viktor Dyk

TICHO NA HORÁCH
Sám a sám jsem kráčel před západem cestou, jíž jsem ve věku šel mladém, jako tenkrát jsem se rozhlédal na ten souhrn vrchů, lesů, skal. Na vše, po čem práhl jsem a toužil, stín se klad’ a stín se za mnou dloužil. Jako tenkrát hrbila se kleč. Vázlo slovo, umlkala řeč. Jasné bylo, co se krylo v tmách, jasné, čeho jsem kdy nedosáh’, jasný život byl a jasné dílo, jasné všechno, neboť promluvilo ticho na horách. 37