TICHO NA HORÁCH

Viktor Dyk

Sám a sám jsem kráčel před západem cestou, jíž jsem ve věku šel mladém, jako tenkrát jsem se rozhlédal na ten souhrn vrchů, lesů, skal. Na vše, po čem práhl jsem a toužil, stín se klad’ a stín se za mnou dloužil. Jako tenkrát hrbila se kleč. Vázlo slovo, umlkala řeč. Jasné bylo, co se krylo v tmách, jasné, čeho jsem kdy nedosáh’, jasný život byl a jasné dílo, jasné všechno, neboť promluvilo ticho na horách.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

316. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTOU (Alfons Breska)
  2. 77. Země povrchek byl bludem mámen, (Jan Slavomír Tomíček)
  3. VALAŠSKÝ MOTIV. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. I. Mater Dolorosa. (František Táborský)
  5. KRUH. (Richard Weiner)
  6. LÍPA. (František Odvalil)
  7. Horský potok. (Vojtěch Pakosta)
  8. STARÁ LOKOMOTIVA. (Ferdinand Tomek)
  9. NA CESTU. (Antonín Klášterský)
  10. Les. (Adolf Heyduk)