Les.

Adolf Heyduk

Lítý hněv když lidí zlých stíhal mne a dravá zášť, vždy šer lesů staletých tkal mi klidu zlatý plášť. A když ňadra mořil vzdech a když srdce mořil žal, vždy jsem ztich’, když v jeho mech hlavu svou jsem zahrabal. A když bouřný mysli vír zmítal duši tam i sem, vždy mi do ní snesl mír zpěvných ptáků hovorem. Mračné líce skropil jas, slunce spěchalo mi vstříc, z lesa ven jsem vyšel zas jak z pohádky králevic!

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

388. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVII. (Rudolf Pokorný)
  2. VALAŠSKÝ MOTIV. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Vraťte se! (Adolf Heyduk)
  4. CESTOU (Alfons Breska)
  5. Horský potok. (Vojtěch Pakosta)
  6. LÍPA. (František Odvalil)
  7. BOHUSLAVA RAJSKÁ (Antonín Klášterský)
  8. Záviděl mně, Ilo... (Adolf Heyduk)
  9. Křídla až jednou mi narostou v ráz, (Josef Holý)
  10. Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se. (Viktor Dyk)