XVII.

Rudolf Pokorný

Ver jsem jenom zpěvák bludný, ptačí srdce mám jen v těle: hej, přec se mi vešly v srdce celé Tatry, celé, celé! A když se mi nyní zjásá, sokol se mi ozve z dálky, slyším zvonky z horských pastev, slyším hučeť samopalky. A když se mi nyní smutí, fujarenky slyším pláče, slyším baču loučiti se s kukačkami ze zápače. A když se mi hněvem vzruší, ohněm zbarví na krev líce, na vrahy kdy Tater touží, zabouří mně hrmavice! Valašek v ráz břinkot slyším, bouři ples a hukot holí, rachot pušek, ržání koní po Tatrách se rozhlaholí. Tátošíka, Tátošíka! Hoj, má chaso, hore hlavy! Otvírá se černé sytno: spěš si, vrahu, pod zástavy!

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

36. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRŮVODEM. (Adolf Heyduk)
  2. Slovenské husličky. (Adolf Heyduk)
  3. Les. (Adolf Heyduk)
  4. MOTIV ZE SLOVENSKA. (Karel Babánek)
  5. 104. Tu sem někdy první cítil radost, (Jan Kollár)
  6. Za dědinou stará jíva... (Adolf Heyduk)
  7. X. (Rudolf Pokorný)
  8. Procitni. (Adolf Heyduk)
  9. Horská chasa. (Rudolf Pokorný)
  10. II. (Rudolf Pokorný)