XVII.

Rudolf Pokorný

XVII.
Ver jsem jenom zpěvák bludný, ptačí srdce mám jen v těle: hej, přec se mi vešly v srdce celé Tatry, celé, celé! A když se mi nyní zjásá, sokol se mi ozve z dálky, slyším zvonky z horských pastev, slyším hučeť samopalky. A když se mi nyní smutí, fujarenky slyším pláče, slyším baču loučiti se s kukačkami ze zápače. A když se mi hněvem vzruší, ohněm zbarví na krev líce, na vrahy kdy Tater touží, zabouří mně hrmavice! 93 Valašek v ráz břinkot slyším, bouři ples a hukot holí, rachot pušek, ržání koní po Tatrách se rozhlaholí. Tátošíka, Tátošíka! Hoj, má chaso, hore hlavy! Otvírá se černé sytno: spěš si, vrahu, pod zástavy! 94