Z potulek. I.

Rudolf Pokorný

Z potulek.
I.

K pyšným věžím Tater milých, k čarovnému Turce vínku, do zahrádky švarných Živen vypravuji upomínku. Pouštím zlatou holubici: sladkých písní plnať očka, pěkných vzkazů plna křídla, v srdečku tys, frajeročka! Nezamykej, duško, před ní, přej jí místo na obloku: holúbka má píseň sama – jaro zkvete po domčoku. [72] V srdečko ti slunkem svitne – obroste je šumná zkázka, rozkvete z ní zpěvaneček, uzraje v něm – tichá láska. 73