XVI.

Rudolf Pokorný

XVI.
Zapadají v chmáry šedé Tater turně, hledí dolů Kriváň mutně tak a spurně, blýskne časem lící, střelí hrmavicí do slovenské chmurně. Jaj, Kriváni hlaný, jašo nahněvaný, Paromovým okem točíš na vše strany, střely plnou žmení házíš po doleni na lid malovaný! „Ver jste vy mně Slovač, Slovač ledačina, víte jen, kde bolí – hej, teď třeba jiná! Veď jste jeden smuta, když vás v bídná púta mrcha Maďar spíná! 91 Ha, ten strapák, špata, hýří z Tater zlata: kujte na valašky púta, nebožata! Hore ke mně, brati, chcem se shovárati a biť v Asiata! –“ 92