Chudá dědinka.

Chudá dědinka.
Jak zpomínám vás, domkové mí drobní, v něž píseň zvala nás už na záhrobni, v nichž ruka štědrá prostírala stoly a objala, nechť přišels odkudkoli! Hoj, stařenko, zas na očích mám rosu: zas vidím duší stáť vás na prětosu, zas slyším duší teplé přivítání: „Tak z daleka – jaj! z Čech až, moji páni? – O v horách našich rostou jenom pláče – do vísky k nám už nezabloudí ptáče, jen bída chodí po té naší Boce a dlaň nám v prsa vrývá přehluboce. [104] Hej, kdysi Boca byla smích a zlato; dnes nabéřeš-li dlaní a zříš na to: v tom někdy zlatém písku doloviska jen vlastní slza tvá se v slunci blýská!“– „„Ba věru, tvrdý život nad skalami!““... „Však skály ty juž srostly, páni, s námi: Z jich šumných dolin, nechť jsou bída holá, mne ani ten náš pán bůh nevyvolá!... Však něch sa páči do světlice mojí.“ – A stařenkastařenka, co má i nemánemá, strojí... Zvěsť letí vískou – kde kdo na záhrobni – – Jak zpomínám vás, domkové mí drobní! 105