XVIII.

Rudolf Pokorný

XVIII.
Dolů, bačo, dolů s paší: chujavice na salaši; dolů, ovce, dolinami – nepůjde víc bača s vámi! Co by nešel? Hlava bílá s travěnkou se sobášila – zvadly oči, přešly bědy: není víc jak volakedy! Leží bača pod javorem, leží v hoře s bělozorem; a ten Bodroš jemu k hlavě trávu snáší usedavě. Snáší, snesl – zdaž ho přečká? Přišla těžká ťažobečka, rozjajkal se, líškal k pánu a ulehl v majoránu. 95 Přišli švarní valáškové, přišli drobní pastuškové, zaplakali na fujary: „Já jsem bača velmi starý!“... Snesli brati baču s paše: „Nepůjdeš víc na salaše, nebudeš už vatřiť vater, žežuliček slyšeť z Tater! Komuž fujaru dáš vzácnou s valaškou svou nebojácnou?“– „„Zůstal dole synček ručí – ať se ovcím pískať učí. Slaboučkou má ruku k služi – valaška ji poutuží. Až jí bude blýskať, brati, bude na mne zpomínati.““ 96