Osvobozená princezna.

Rudolf Pokorný

Osvobozená princezna.
Jen dotkl se jinochův proutek zas princezny v zakletém hradě, a vytřpytly zorky dvě z poutek i ňadro se zachvělo mladě, rty zovroubil úsměvek libý: „Zda princezna ručku mně slíbí?“ A na nožky princezna skočí a k hochovi hlavěnku tulí, slz praménky září jí z očí: „Jsem ve tvoji, ve tvoji vůli!“ Což v trosky se bajný hrad boří, a na rumech divy se tvoří! [5] Tu zeleň hle s úbělí květů, tu stříbrné ptactva slyš zvonky! Kde strom či keř, ptačích pln retů, kde srdečko, přetrhá sponky... Jen roztála pokrývka ledná, juž všady tě ústa zvou medná! Co jásotu, radostí, plesů! Tam bystřina v olšině suslí, tam pohádky šumných zní lesů, tam písničky vzdychají z huslí, tam čápů tlum na střechy padá, hoj, zdráva buď, rodinko mladá! Teď snoubenci k sobě se tulí, a celý svět dary jim nosí: „Tak buďte sví po boží vůli!“ A vypili kalíšek rosy. I s prsou mých zimná tíž padá: „Hoj, zdráva buď, vesno má, mladá!“ 6