III.

Rudolf Pokorný

III.
Hoj, peruť jara čarodějná jen dotekla se kraje, a nad zeleným cifrováním už bílá říza taje. Už otvírají květy očka, a strom je jedna sněžná vločka, jaj, celý kraj – kus ráje! I sletělo se ptactvo z dálky tam na bystřinku svěží, vstříc sladké ptačí cvrlikání mně za polibky běží. A limby suslí upýpavě: „Však zpomínáme na tě právě, teď unikneš nám ztěží!“ Tak libě kouzlo mladé vesny v to lidské srdce padá, 75 a na troskách mu dávných zámků ptač novou píseň skládá. A nescelí-li trosek více, přec kvítím vesna kouzelnice je aspoň obepřádá... 76