Mrtvý houslař.

Mrtvý houslař.
Umřel starý houslař, smutno v chudé chatě: „Těžko zapomenouť, tatíčku náš, na tě!“ Zajíká se starší, vzlyká dítě mladší: „Och, kde na světě kdo tatíčka měl radši?“ Rozplývá se v slzách, a slyš! synek třetí: „Hněváš se, tatíčku, na své milé děti? Spíš už večer druhý, studené máš dlaně – tatíčku, tatíčku, udobři se na ně!“ A hle! jak se luna do komory chýlí, zdá se, jak by ožil obličej mu bílý. [44] Jakoby se rety němá chvěla slova: „Plačte, moje děti, vzpomínejte znova! Nežli luna bílá opět k vám se vrátí, sirobou vám budou srdce usedati, hořem rty se chvěti – ach, mé drahé děti! Však co že si počne robátko mé třetí? Och, což otci líto pisklátek vás malých: s mateřským už mlékem vypila jste kalich, kalich plný krve, žití plné bědy – tak se loučí s vámi tatík naposledy!“... Zašla luna v mraky, smutno v chýži chudé, smutněji však ještě zejtra dětem bude! 45