Jezero sní...

Rudolf Pokorný

Jezero sní...
Stříbrný závoj nad jezerem objímá vlny pološerem – hladina šperky opět se zdobí: Luna jí s čela blýská v ty doby, hvězdy jí v třpytu tisícerém na měkkých ňadrách se drobí. Jezero sní – a zvolna vlny větérek vzdouvá tajůplný, ptáčatům v hnízdě zavírá víčka, s rákosím šepce, v leknínu hýčká půvabně zákvět nesčíslný, v spanilá líbá ho líčka. [13] Jezero sní – o sladký spánku, tichounký, plný zlatých článků! Jezero sní, jak srdce mé v hrudi – překrásný sen je těší i trudí, nežli se opět za červánků zlehounka k životu zbudí. 14