Hrobník.

Hrobník.
Hřbitůvek prostý na horách, shrbené všady kříže, jediný černý neshrben: „Hrobníku, pojďme blíže! Vezmi tu, staroušku, za kliku, otevři zvědavcům z měst; povídej, povídej, hrobníku, kdože tu pochován jest?“ „„Kdože by, páni, kdo by měl pod květy také lůže: upadlá hvězda v předvečer, na jaře zvadlá růže, housličky rozpuklé ve vzlyku, zbloudilá bludička z cest – –““ [55] „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, kdože to jest?“ „„Ptáče to, páni, střelené ve hnízda rodném domku; javořík náhle zlomený, – přeškoda mého stromku! – srdce, jež vyrvala tatíku ze prsou otrocká pěst – –““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, jak že to jest?“ „„Přilétlo ptáče bez dechu, přilétlo v prachu, krvi: ,Z barikád zrostl, tatíčku, svobody kvítek prvý – Vojtěch váš při něm byl ve mžiku, pečoval, aby moh kvést – –‘kvést – –‘““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, cože ti jest?“ ,Darmo„„,Darmo jsme prachu v oblaka skrývali kvítek sličný: kořínky přece poderval příboj vln ustavičný. 56 Vrhli se na kvítek v povyku, stráž jeho vraždili v trest – –‘trest – –‘““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, cože ti jest?“ ,Hladoví„„,Hladoví vlci poroby v patách mi cení zuby –‘ „„Neboj– Neboj se, já tě, dítě mé, zachráním od záhuby! Dobře si počínals, orlíku, činy tvé horalů čest – –““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, cože ti jest?“ „„Dopadly rány na bránu: ,Otevřte, jsme tu vzkazem, místa že ještě pro vás dva máme dosť pod provazem!‘– Hoho! nech, hyeno, pokřiku, k pánům si dones tu zvěst! –““ „Povídej, povídej, hrobníku, staroušku, jakže to jest?“ „„Skočili mžikem s komoňů, dobyta těžká brána – – 57 ,Sami jste sobě odemkli, otroci, do satana!‘ Strhli jsme pušky: Sem, k tatíku! Vojtěše, umíš zbraň nést – –““ „Povídej, povídej, hrobníku – staroušku, jakže to jest?“ „„Zahromžil výstřel nerovný, z pušek tu, z pistol tamo; vzúpěli dva hned na zemi, s námi však nebe samo. Šarvátka byla juž v zániku, v tom tu zas jezdců zříť šest – –““ „Povídej, povídej, hrobníku – staroušku, jak že to jest?“ „„Nedlouho jsme se bránili: Vojtěcha sklála kule – padl jsem k jeho mrtvole bez mysli, slova, vůle. Zlíbal jsem čílko mu v zájiku, provazy na se dal plést – –““ „Povídej, povídej, hrobníku – staroušku, jakže ti jest!“ 58 „„Vlekli mne vlci na pevnosť, mučili drahná leta, zchromili údy železy, vyhnali potom – kmeta. Belhal jsem do hor svých bez díků přes hloží, trny a klest – –““ „Dopověz, dopověz, hrobníku, staroušku, jakže ti jest!“ „„Statek můj dávno spust a zmiz, Vojtěch můj v zemi dřímal – sousedé službu nabídli: vzal jsem a nerozjímal... Vzal jsem tu hrobařskou motyku, v třesoucí stiskl ji pěst – –““ Dávno spíš s Vojtěchem, hrobníku: staroušku, jakže vám jest?... 59