Hřbitůvek prostý na horách,
shrbené všady kříže,
jediný černý neshrben:
„Hrobníku, pojďme blíže!
Vezmi tu, staroušku, za kliku,
otevři zvědavcům z měst;
povídej, povídej, hrobníku,
kdože tu pochován jest?“
„„Kdože by, páni, kdo by měl
pod květy také lůže:
upadlá hvězda v předvečer,
na jaře zvadlá růže,
housličky rozpuklé ve vzlyku,
zbloudilá bludička z cest – –““
„Povídej, povídej, hrobníku,
staroušku, kdože to jest?“
„„Ptáče to, páni, střelené
ve hnízda rodném domku;
javořík náhle zlomený,
– přeškoda mého stromku! –
srdce, jež vyrvala tatíku
ze prsou otrocká pěst – –““
„Povídej, povídej, hrobníku,
staroušku, jak že to jest?“
„„Přilétlo ptáče bez dechu,
přilétlo v prachu, krvi:
,Z barikád zrostl, tatíčku,
svobody kvítek prvý –
Vojtěch váš při něm byl ve mžiku,
pečoval, aby moh kvést – –‘““
„Povídej, povídej, hrobníku,
staroušku, cože ti jest?“
„„,Darmo jsme prachu v oblaka
skrývali kvítek sličný:
kořínky přece poderval
příboj vln ustavičný.
Vrhli se na kvítek v povyku,
stráž jeho vraždili v trest – –‘““
„Povídej, povídej, hrobníku,
staroušku, cože ti jest?“
„„,Hladoví vlci poroby
v patách mi cení zuby –‘
– Neboj se, já tě, dítě mé,
zachráním od záhuby!
Dobře si počínals, orlíku,
činy tvé horalů čest – –““
„Povídej, povídej, hrobníku,
staroušku, cože ti jest?“
„„Dopadly rány na bránu:
,Otevřte, jsme tu vzkazem,
místa že ještě pro vás dva
máme dosť pod provazem!‘–
Hoho! nech, hyeno, pokřiku,
k pánům si dones tu zvěst! –““
„Povídej, povídej, hrobníku,
staroušku, jakže to jest?“
„„Skočili mžikem s komoňů,
dobyta těžká brána – –
,Sami jste sobě odemkli,
otroci, do satana!‘
Strhli jsme pušky: Sem, k tatíku!
Vojtěše, umíš zbraň nést – –““
„Povídej, povídej, hrobníku –
staroušku, jakže to jest?“
„„Zahromžil výstřel nerovný,
z pušek tu, z pistol tamo;
vzúpěli dva hned na zemi,
s námi však nebe samo.
Šarvátka byla juž v zániku,
v tom tu zas jezdců zříť šest – –““
„Povídej, povídej, hrobníku –
staroušku, jak že to jest?“
„„Nedlouho jsme se bránili:
Vojtěcha sklála kule –
padl jsem k jeho mrtvole
bez mysli, slova, vůle.
Zlíbal jsem čílko mu v zájiku,
provazy na se dal plést – –““
„Povídej, povídej, hrobníku –
staroušku, jakže ti jest!“
„„Vlekli mne vlci na pevnosť,
mučili drahná leta,
zchromili údy železy,
vyhnali potom – kmeta.
Belhal jsem do hor svých bez díků
přes hloží, trny a klest – –““
„Dopověz, dopověz, hrobníku,
staroušku, jakže ti jest!“
„„Statek můj dávno spust a zmiz,
Vojtěch můj v zemi dřímal –
sousedé službu nabídli:
vzal jsem a nerozjímal...
Vzal jsem tu hrobařskou motyku,
v třesoucí stiskl ji pěst – –““
Dávno spíš s Vojtěchem, hrobníku:
staroušku, jakže vám jest?...