Les.

Adolf Heyduk

Les.
Lítý hněv když lidí zlých stíhal mne a dravá zášť, vždy šer lesů staletých tkal mi klidu zlatý plášť. A když ňadra mořil vzdech a když srdce mořil žal, vždy jsem ztich’, když v jeho mech hlavu svou jsem zahrabal. A když bouřný mysli vír zmítal duši tam i sem, vždy mi do ní snesl mír zpěvných ptáků hovorem. Mračné líce skropil jas, slunce spěchalo mi vstříc, z lesa ven jsem vyšel zas jak z pohádky králevic! 19