Keř růží v lese.

Adolf Heyduk

Keř růží v lese.
Sám procházel jsem lesa šeř, když dozrávaly klasy, tu na paloučku uprostřed můj udivený spatřil hled v nach zkvetlých růží plný keř Jak ty sem přišly asi? Však nestihl jsem nikterak v té překvapení chvíli, jak vyrostly a vykvetly. Kdo záhadu tu vysvětlí? Tu z keře toho zpíval pták Slyš, jásá-li či kvílí? „Proč udivil tě růží zjev v tmách lesních ratolesti? Vždyť dva za květných mládí dob, když hruď je plna vnad a zdob a láskou hoří slunná krev, zde objali se v štěstí!« –štěstí!“– 36