Sami.

Adolf Heyduk

Sami. (Své ženě.)
Zase jednou jdeme sami v stínu větví pod lipami, a nám k hlavám s ratolestí padá květ a mír a štěstí. Ticho, klidno po okolí, němy stráně jsou i doly, jako písně dávné doby, jako mladých přání hroby. K západu se slunce kloní, ticho vše, květ lípa roní, a list zvadlý šepce z trávy: „Mír je víc než bouře slávy.” 56