Kraje mládí.

Adolf Heyduk

Kraje mládí.
Svět hvězdami své zjasnil síně, svěc na tisíce rozžeh’ les; ej, lučino, v tvém měkkém klíně přej odpočnout mé duši dnes. Má hlava těžká jest jak z kovu, má ňadra křičí: Hynem, mřem! Kéž přisní se mi o domovu tam v dáli, stesku za mořem. Tam v dáli za horami mládí, za bludným lesem marných snah; kam vrátit smím se jenom kradí, v noc vzlykajících v myšlenkách. Tam k domku v stromech jarem zmladlých, a k hrobům, jež mi zavřel rýč, k mé matičce, jež v rukou zvadlých má srdce mého zlatý klíč. 39 Má hruď se chví a vlhne líce, čím blíž jim kráčím stále víc, až křídly bílé holubice duch matčin vyletá mi vstříc. 40