Zorav.

Adolf Heyduk

Zorav.
K nebi stará pozvedá se hlava, smutným zrakem hledím na zorava letícího v smavé jihu kraje, povzdech duše v oku slzou taje. Sklidil jsem svých písní milou líhu, z chladu žití toužím k lásky jihu; zda, až jaro vlast mou bude hřáti, duše má jak zorav ten se vrátí? Či snad zorav v klidu chvíli snivé terčem bude střely závistivé, by dal střelci kosinku a tlapky za ozdobu furiantské čapky. 70