Hlas zvonu.

Adolf Heyduk

Hlas zvonu.
Mlha v loži Otavině leží, les dosnil zimy šedý sen, a zlatou nohou po údolí běží mladistvý den. Zas v blankyt stoupá s horou hora, a vyjasněn je nebesklon, a s chrámu vížky, ana věkem chora, vyzvání zvon: „Spi klidně, koho bolí žití, mír vejdi v hruď tvou jako host, leč má-li žal tvůj větším duše býti, spi na věčnost!” 117