Dvojí květ.

Adolf Heyduk

Dvojí květ.
Stál jsem za červánků při májové vnadě na dědově dávno odcizeném sadě, všecko vůkol zvolna utichlo a spalo, rudým zlatem nebe údol oblévalo. Stál jsem v zamyšlení dlouhou dobu, dlouhou, srdce chvělo se mi lítostí a touhou, tu v korunách stromů let zašuměl vánku, zavzdychaly větve jako z polospánku. Z dálky zvonek teskně na klekání zvonil, mimo mne i ve mně vonný květ se ronil, květ vzpomínek zlatý v duši a touž chvíli na skloněnou hlavu květ jabloně bílý. – 15