Poesie.

Adolf Heyduk

Poesie.
Za soumraku z lesů ozývá se snivá píseň půvabná a tklivá, z temna houští k slunné pláni hledí černooká rusalka a zpívá. Kolem čela svěží vínek z vřesu, k nohám splývá dlouhá kadeř hlavy, hvězdný pás, jenž kol se vine boků, šat upíná jemně průsvitavý. V zlatých vlasů vlnách bílé zvonky, na ňadrech má kytku z černobýlu, kouzelnou to kvítí sílu chová, čarnější však mají oči sílu. V mladých sosen komnatách se skrývá, s lunou v jezerech se koupá v tají, a když zpívá, květy vše i ptáci v blahém udivení naslouchají. 25