Poesie.

Adolf Heyduk

Za soumraku z lesů ozývá se snivá píseň půvabná a tklivá, z temna houští k slunné pláni hledí černooká rusalka a zpívá. Kolem čela svěží vínek z vřesu, k nohám splývá dlouhá kadeř hlavy, hvězdný pás, jenž kol se vine boků, šat upíná jemně průsvitavý. V zlatých vlasů vlnách bílé zvonky, na ňadrech má kytku z černobýlu, kouzelnou to kvítí sílu chová, čarnější však mají oči sílu. V mladých sosen komnatách se skrývá, s lunou v jezerech se koupá v tají, a když zpívá, květy vše i ptáci v blahém udivení naslouchají.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

49. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  2. Noc svatojanská. (Rudolf Pokorný)
  3. Luně. (Alfons Breska)
  4. PODZIM. (Karel Toman)
  5. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  6. Barkarola. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Chrysanthemy. (Jaroslav Vrchlický)
  8. U Černého jezera. (Beneš Grünwald)
  9. VÍNO MLÁDÍ. (Adolf Červinka)
  10. ŠKEBLE. (Otakar Mokrý)