Luně.

Alfons Breska

Nad vršky lesa, má luno, dlíš, a v hloubi plesa se zrcadlíš. V křovinách snících tvých vlasů jas slavíků spících probouzí hlas. Ó luno krásná, mých bolů sten tvá něha jasná kolébá v sen. A v šero stesků tvůj zářný vlas déšť zlatých lesků v mé srdce střás’.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

87. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIM. (Karel Toman)
  2. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  3. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  4. Poesie. (Adolf Heyduk)
  5. V lůně bukoviny. (Alois Škampa)
  6. Jezero. (Herma Pilbauerová)
  7. S pánem Bohem! (Emanuel Miřiovský)
  8. TAJEMSTVÍ (Alfons Breska)
  9. Duše. (Julius Alois Koráb)
  10. To slunce mi zapadá do snů. (Růžena Jesenská)