To slunce mi zapadá do snů.

Růžena Jesenská

To slunce mi zapadá do snů a teple se zlatívá v nich, to slunce mi zapadá do snů, jež líbalo cestu a sosnu a stopy všech kročejů tvých. Těch obzorů linie světlá v mé duši se otvírá zas, těch obzorů linie světlá, jež hořela, nyla a kvetla a z lesů vždy lákala nás. A lesy jak kaskády blaha mi zpívají, šeptají sem, ty lesy, v nichž celý kůr blaha ta nejedná hodina drahá mi stvořila na srdci tvém. Tu hráz vidím tichou a snivou, kdes nahlas mi čítával rád, tu hráz vidím zelenou, snivou, a potůček slyším tou nivou jak slzami lidskými lkát. Ty chvíle jak na mne by sáhly, a v ruce bych cítila květ, ty chvíle jak na mne by sáhly a zlatými okovy táhly mě do těch vln zázračných zpět!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

643. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLAVÍK. (Ladislav Arietto)
  2. V sladké touze. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. CHVÍLE (Otokar Fischer)
  5. V letní noci. (Alois Škampa)
  6. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  7. SEN. (Viktor Dyk)
  8. DALEKÝ KRAJ. (František Taufer)
  9. Prosba. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Ze vzpomínek. (Bohumil Forman)