SLAVÍK.

Ladislav Arietto

S májem se k nám vrací, v květ kdy strom se šatí, písní v útlém hrdle, co je v květu rosy. Když mu jarní večer křídla sluncem zlatí, jeho nápěv vzdušným prostorem se nosí. Jeho píseň plesá, kvílí, jásá, pláče, jde jak ostří meče každou lidskou hrudí, v sny kolébá večer, ráno budí spáče, co v ní skryto, hřeje, mrazí, pálí, studí. Slyšel jsem ho kdysi, tehdy sladkou vůní červánkových květů do sadu mne vlákal. Pod opojným keřem otevřel mně tůni všech mých žalných citů, a já plakal, plakal...

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

168. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V letní noci. (Alois Škampa)
  2. VEČERNÍ MOTIV Z RIVY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. To slunce mi zapadá do snů. (Růžena Jesenská)
  4. IX.* Kdy slunce vzejde s rána v lesklém svitu, (Gustav Pfleger Moravský)
  5. * * * (Alfons Breska)
  6. Na hřbitově. (Alfons Breska)
  7. CHVÍLE (Otokar Fischer)
  8. Sen. (Josef Václav Sládek)
  9. U pramene. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Červencová noc. (Adolf Heyduk)