Stejné dílo.

Adolf Heyduk

Stejné dílo.
Letí ptáci v slunné kraje, k svatým vodám, v zlatý vzduch; zda některý – sníh až staje – z nich se vrátí v rodný luh? V slunné kraje pravdy, krásy vzlétá básník, v čarný svět, o světla se úděl hlásí, o svobody zlatý květ. Ptáky, pěvce – kdože tuší? stejný poutá vzruch i klid: Jaro touží pro svou duši, pro svou vlast a pro svůj lid. – Žel, že jako na ty ptáky, v rodnou když se vrátí zem, hodí druhdy člověk taky tvrdé duše kamenem. 76