Smrt na samotě.

Adolf Heyduk

Smrt na samotě.
Zatáčkami, jež vždy ouží na srna jak štvaný chrt, nad kleslou mi hlavou krouží sivě rozkřídlená smrt. Tuším ji; jak skřivan s kříku slétám z ruchu v samot skrýš, leč i tam mě po výkřiku najde – lapí mnohem spíš. 115