Radujme se!

Adolf Heyduk

Radujme se!
Chladno!.. Tepla bylo dost, dokud slunce plálo, žil jsem tady jako host, za žití to stálo. Z jara měl jsem z luhu květ, v létě píseň ptačí; můž-li více dáti svět? Nevím, mně to stačí! Mnohý míň měl, mnohý nic, mnohý strasti hejno, ale čemu jdeme vstříc, každému je stejno. A to pán je nebo rob, všecko se tam nese; stejná smrt nám, stejný hrob – Smír buď, radujme se! 107