Jaro v zimě.

Adolf Heyduk

Jaro v zimě.
Mám v duši věčné hnízdo ptáků, v ní samý zpěv je, samý jas, jak druhdy bývá za soumraku, dřív nebes červánek než zhas’ a pláče květ a šepce klas. Zas slétlo se to touhou ručí z těch končin vzpomínek mých všech; tu výskot z plných ňader zvučí, zde žalný výkřik, onde vzdech; – to jaro mé je v zimních dnech! – 103