Co trvá.

Adolf Heyduk

Co trvá.
Zda v šumu lesa ptáci pějípějí, či dálných zvonů je to hlas? Dlím v dávných upomínek reji a poslouchám: Co je to as? To nehlaholí v lese ptáci, to nezní zpěvný věže kov, to z hrobu matčina se vrací v mou duši hrstka vroucích slov. Ta v těchu zněla mi i v důtku, když myslí u výš jsem se nes’: „Jen bílá peruť dobrých skutků nás doprovází do nebes. Vše ostatní se jenom plazí jak prachem červík bez křídel; co v otevřené nebe vchází, jde ze srdcí, ne z klenby čel.” 26