Keř s hnízdem.

Adolf Heyduk

Keř s hnízdem.
Stojím v lese před keřem – srdce mocně bije – chrámek to; ach jaké v něm vidím mysterie! V dolíčku svitém z trávy hrubé maličké vajíčko se klube, a v něm se žlutavě tísní zvěst jara s tisícerou písní. Chvím se, věrný ptáků druh, kéž jen vše se zdaří; zatím hnízda malý kruh obletují staří; jim z hrdel zvučí štěstí pramen; já vzdychám však: „Kéž mně též z ramen vzrostou dvě křídla a jemně z chladné mne odnesou země!” 34