Vyrušení.

Adolf Heyduk

Vyrušení.
V luh ňader zkvetlý snění jasem, slét’ písně zlatokřídlý pták a krve krůpěj drahým kvasem jak rosu z mého srdce vsák’ a vznes’ se na snět žití stromu, v němž zatoužil si hnízdo svít, leč náhle hněv zaduněl hromu, a v temnu zlatý had se kmit’. Blesk za bleskem se křížil v nebi a k boji spěchal s mrakem mrak; stesk rozpial peruť v pěvce lebi, a příval žalu zkalil zrak; sněť, na níž pták chtěl hnízdo tkáti, sťal žhavým mečem hněvu blesk – kdy úsměv zlatých snů se vrátí a zlíbá srdce v jas a lesk? 55