Šumava v zimě.

Adolf Heyduk

Šumava v zimě.
Ó Šumavo má v zimě, jak velebný jsi zjev! Jak mile konejšíš mě a mírníš divou krev! Jak krotnu každým krokem, kdy zříš mi do duše svým velkým, vlhkým okem zpod bílé loktuše! Však nad vše krásnější jsi, tvých letních snů když vzdech na černých jedlích visí v nádherných girlandech; když diamanty hoří tvých hvozdů každý kout, v jich bílém chtěl bych moři bez vzdechu zapadnout! 111 Zda nebylo by lépe než podlý život nést a na vše, co mě tepe, svou nesmět zvednout pěst? Zda nebylo by dávno už pro mne lépe snad, s tím srdcem rozplakaným spát v úbělu tvých lad? 112