Květy v oknech.

Adolf Heyduk

Květy v oknech.
Skrz mrazné květy na oknech smál červánek se jitra mladý, a jakmile jen na ně dech’, hned v květech těch skvost perel růžových se zjevil všady. A den když dospěl na vrchol a v perlách těch se slunně zračil, hned všecko lesklo se to kol, že květný stvol těch skvostů množství sotva stačil. Však v podvečer když hynul den a dálný nebesklon se stmíval, zřel na okně jsem udiven – slz kapky jen, jak nosívá je náhlý žalu příval. 113 Ty zvolna tuhly do sutek, chlad na led proměnil je šedý, ten tam byl jejich třpytný vděk a já se lek’ Snad nejsou to mé písně naposledy? 114