Mrtvoly.

Adolf Heyduk

Mrtvoly.
S bílým zima příkrovem k mrtvé zemi pílí, a já v duchu domovem v té se toulám chvíli. Smutné žalmy větrů sbor u mrtvoly zpívá, jako u nás pokraj hor po vesnicích bývá. Země, ty se probudíš s květy v klíně záhy! Ne však ten, kdo nesen již přes domovské prahy. Přes takový rodný práh – ó té kruté zvěsti! neseno je na horách též mé dětské štěstí! – 116