Za procházky listopadové.

Adolf Heyduk

Za procházky listopadové.
Listopad Bledne luny srp, park ve tmy roušku se skrývá, vodotrysk v šeru snivých vrb tesklivou dumu si zpívá. Smutno je kolem; z vlhkých řas slza mi do líce vtáhla, den ztratil slunce, já pak jas, jejž pila duše má sprahlá. Svitne čas nový, s úsměvem do parku jaro se vrátí, zda as tou cestou, teď jíž jdem, s vámi já budu se bráti? Věru bych toho neželel pro mír jen duše své vlastní, vzdech můj bych splněný mít chtěl, po mně že budete šťastni. 81