Jedle.

Adolf Heyduk

Jedle.
Na výšině z vytáhlého smrčí stará jedle v sivé mraky trčí, vypíná se, údy se jí třesou; chodce zří, již topor na ni nesou. Srubnou ji, leč družkám k podivení na útulnou kolébku se změní, a jak dříve ptáky na větévce maličkého hýčkat bude pěvce. 106