V zášeru.

Adolf Heyduk

V zášeru.
Jasnou nocí objat širý svět, operlený hojné rosy skvostem; bílá růže k zemi shýbá květ, noční motýl zavítal k ní hostem. Zádech viol roste kol a kol, sametové macešky se šíří, na povázky obloučitý stvol k družce svojí zlatá muška míří. Klidno všecko! Slyš, jaký to vzdech? zlekáno-li kvítí mojí chůzí? s listím stromů šepce-li to mech? či to kročeje mé plaché Musy? Blýská-li se, či můj plane zrak? hned mi srdce šíří se, hned svírá, krve zář mi plaší čela mrak – v duši píseň pyl na křídla sbírá. 54