Šumava v zimě.

Adolf Heyduk

Ó Šumavo má v zimě, jak velebný jsi zjev! Jak mile konejšíš mě a mírníš divou krev! Jak krotnu každým krokem, kdy zříš mi do duše svým velkým, vlhkým okem zpod bílé loktuše! Však nad vše krásnější jsi, tvých letních snů když vzdech na černých jedlích visí v nádherných girlandech; když diamanty hoří tvých hvozdů každý kout, v jich bílém chtěl bych moři bez vzdechu zapadnout! Zda nebylo by lépe než podlý život nést a na vše, co mě tepe, svou nesmět zvednout pěst? Zda nebylo by dávno už pro mne lépe snad, s tím srdcem rozplakaným spát v úbělu tvých lad?

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

852. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Čečetka. (Adolf Heyduk)
  2. Šumava za jara. (Adolf Heyduk)
  3. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  4. Zvětrat chci! (Adolf Heyduk)
  5. Má duše žízní! (Xaver Dvořák)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. Rodný kraj. (Adolf Heyduk)
  8. Sněženkám. (Alois Škampa)
  9. Skorec. (Adolf Heyduk)
  10. U horských srázů. (Adolf Heyduk)