77. Země povrchek byl bludem mámen,

Jan Slavomír Tomíček

Země povrchek byl bludem mámen, A mým slovem slunce svítilo; Citem srdce mé se rozlilo, A již měklo, co dřív bylo kámen. Již již života se jevil pramen – Však žel, peklo zas jej zkalilo; Vše se opět mrakem pokrylo – Mne jen vynes k nebi ohně plamen. Dluh můj splacen; z této jenom říše Duchův ještě vlasti do luhů Tato slova duše má ať dýše: I znič jednou již ty kruté jatky, Vymkni srdce, ducha z okruhů – A hleď přírody co svaté matky.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

401. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTOU (Alfons Breska)
  2. Slovensku. (Rudolf Pokorný)
  3. LÍPA. (František Odvalil)
  4. Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se. (Viktor Dyk)
  5. TICHO NA HORÁCH (Viktor Dyk)
  6. BOHUSLAVA RAJSKÁ (Antonín Klášterský)
  7. ZA HROB. (Karel Václav Rais)
  8. I. Mater Dolorosa. (František Táborský)
  9. Rodnému městečku. (Rudolf Pokorný)
  10. None (Rudolf Pokorný)