77. Země povrchek byl bludem mámen,

Jan Slavomír Tomíček

Země povrchek byl bludem mámen(T5f) A mým slovem slunce svítilo(T5m) Citem srdce mé se rozlilo(T5m) A již měklo co dřív bylo kámen(T5f) Již již života se jevil pramen(T5f) Však žel peklo zas jej zkalilo(T5m) Vše se opět mrakem pokrylo(T5m) Mne jen vynes k nebi ohně plamen(T5f) Dluh můj splacen z této jenom říše(T5f) Duchův ještě vlasti do luhů(T5m) Tato slova duše má ať dýše(T5f) I znič jednou již ty kruté jatky(T5f) Vymkni srdce ducha z okruhů(T5m) A hleď přírody co svaté matky(T5f)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	14
Trochej:	14 (100 %)