STARÁ LOKOMOTIVA.

Ferdinand Tomek

Vždy s nadšením jsem zadíval se za ní, když řítila se do tmy v nočním čase déšť jisker k nebi chrlíc bez ustání; vždyť hrdým jménem „Vulkán“ pyšnila se. Však jednou na vrcholu její slávy jí náhle došel dech – a od té chvíle svůj život smutný v šeré kolně tráví, kde staré stroje mlčí zasmušile. Však není sama; stejný losu podíl s ní soudruh její nerozlučný snáší, jenž dlouhá léta životem ji vodil a nad ni v světě neměl duše dražší. Teď denně, když se šero k zemi snese a usínajíc v křoví tiká ptáče, k své družce staroch v kolnu přikrade se, svou hlavu na ni položí – a pláče.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

194. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LÍPA. (František Odvalil)
  2. Zpěv sirotkův. (Adolf Heyduk)
  3. None (Rudolf Pokorný)
  4. Nuž, tedy proudem z ňader ven, (Jiljí Vratislav Jahn)
  5. TICHO NA HORÁCH (Viktor Dyk)
  6. VALAŠSKÝ MOTIV. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. 77. Země povrchek byl bludem mámen, (Jan Slavomír Tomíček)
  8. Růže na Kriváni. (Josef Václav Frič)
  9. Škoda Nitry. (Adolf Heyduk)
  10. BOHUSLAVA RAJSKÁ (Antonín Klášterský)