STARÁ LOKOMOTIVA.

Ferdinand Tomek

STARÁ LOKOMOTIVA.
Vždy s nadšením jsem zadíval se za ní, když řítila se do tmy v nočním čase déšť jisker k nebi chrlíc bez ustání; vždyť hrdým jménem „Vulkán“ pyšnila se. 28 Však jednou na vrcholu její slávy jí náhle došel dech – a od té chvíle svůj život smutný v šeré kolně tráví, kde staré stroje mlčí zasmušile. Však není sama; stejný losu podíl s ní soudruh její nerozlučný snáší, jenž dlouhá léta životem ji vodil a nad ni v světě neměl duše dražší. Teď denně, když se šero k zemi snese a usínajíc v křoví tiká ptáče, k své družce staroch v kolnu přikrade se, svou hlavu na ni položí – a pláče.

Kniha Menší básně (1930)
Autor Ferdinand Tomek