PÍSEŇ BEZE SLOV

Viktor Dyk

PÍSEŇ BEZE SLOV
Dneska večer po dne hluku unaven jsem uleh’. Spánek nepřišel však sklížit oči. Pod nánosem čtyřiceti roků dávno zapadlý se kmitl obraz, dávno dozněvší se zachvěl rytmus. Mladá matka má se dívá do zrcadla, v šatech plesových, s úsměvem v očích, s úsměvem na rtech, které píseň bzučí beze slov. Nerozuměl hoch, jenž píseň slyšel. Nepochopil. Nejblíž jsme-li, ztratíme se nejsnáz’. Zapad’ obraz, píseň dobzučela, v zrcadle se úsměv nezrcadlil, po plesových šatech přišly barvy smutku bez písně i beze slov. 24 Dlouhá noc je. Den zda přijde znova? Na loži se převaluji marně. Dneska večer chápu, vím, dneska večer rozumím. K písni beze slov v tmách nočních hledám slova. 25