MODLITBA

MODLITBA
Neklidně budou srdce dále tlouci, neklidný bude dne i noci sen. Ne za nás, Pane, prosím za budoucí! Naříkat nechcem’, že nás dosud straší verš Nerudův, jenž vyčítal Ti kdys: „Co hořkosti jsi zasil v zemi naši!" Naříkat nechcem’, stesk kdy na nás doleh’, že na dně číše vždycky najdem’ rmut a že náš úsměv umírává v bolech. Snad činili jsme povinnosti zadost, snad selhali jsme, Pane, viz a suď. Chybělo jedno: dokonalá radost! 95 Stín jakýs padal na té země děcko. Červ jakýs prožral časně každý plod. Nám chyběl úsměv. Chybělo nám všecko. Neklidně budou srdce naše tlouci. Kraj slovanský zná Geronů jen smích. Ne za nás, Pane, prosím za budoucí! Capuu nedej, kde se umdlí, měkne. Kéž nikdy nejsme zemí Fajaků. Neprosím, Pane o dny příliš pěkné! V bezpečném klidu svatý oheň hasne. A není-li mé slovo, Pane, hřích: být ohrožen je nade všecko krásné! Být ohrožen, to větším býti nutí, být ohrožen, to síla je a růst. Než dej těm příštím radost bez pachutí! 96 Když slunce skromnou zaleje jich síňku, dej nezkalenou radost, Pane, jim, Úsměvy jejich nechť jsou bez pelyňku! Dej bouři, blesků dosti, dej i hromů, než po lopotě muž když setřel pot, ať radostná je cesta jeho domů! Dej utrpení, bolesti dej žhavé. Než burácí-li vítr do oken, na matku dítě pousměj se zdravé! Oč prosím, Pane, je až příliš prosté! nám rmut a hořkost, potomků však šetř. Zašil jsi trpkost. Kéž z ní radost vzroste! Dej příštím úsměv práce vykonané, dej krásný úsměv dosažených met, aniž by hořkl, jak nám hořkne, Pane! 97