PROLOG

Viktor Dyk

PROLOG
Syn generace byl jsem zachmuřené, jež se sebou i světem boj svůj svádí. Vše veršík jeden žalně připomene: Jen jedenkrát jsem šťasten byl v svém mládí! A trpěl jsem a týral pro tu chmuru. Po letech pláč se přeslechnutý slyší. Než když jsme kolem hleděli a vzhůru, zem’ byla větší, nebe bylo vyšší! A v život nikdo více nepřivleče, co propaseno a co pokoseno. – Ta s kosou trávu rodných luk když seče, ať aspoň voní na okamžik seno! – 12