ROŽĎALOVICE

Viktor Dyk

ROŽĎALOVICE
Při pohřbu babiččině návštěva jen krátká. Prošel jsem síněmi, v nichž hrávala si matka, prošli jsme městečkem, stanuli u kostela. Se slabým úsměvem se matka zahleděla, v své žijíc vzpomínce, a ukázala: „Lesy– – !“ Tehdy jsem říkal si, jak často říkáme si, že v kraj ten přijdu sem a po matčině boku hledati v lesích těch dozněvších stopy kroků. To často řeknem’ si, však pokdy nikdy není. Je denní starost vždy, je vždycky úkol denní. Kraj, jímž jsem projít chtěl, dnes vidím pouze z vlaku. Propadlo srdce podivnému tlaku. 22 Přešla zas léta, matka mrtva zatím, chtěl bych se vrátit, ale nenavrátím. Jediné slovo svírá mne a děsí, tam před kostelem vyslovené: „Lesy– – !“ 23