Čínská zeď.
Chraňme svoji bytost ryzí,
pěstujme jen vlastní ráz,
ani jedna vlnka cizí
nevnikej za českou hráz,
v dumě, citu, žití, mravu
vlastní duch nás veď –
od Krkonoš za Šumavu
stavme čínskou zeď!
Vážně volají tak jedni,
v posměchu zas jiných ret.
Jak se nesmát? Nezabední
žádné chtění český svět.
Lidstva příboj mnohé věky
bil k nám jako teď,
nezastaví jeho řeky
ani čínská zeď.
[49]
Pokrok člověčenstva kácí
všechny sloupy pomezné
a moc žádná neodvrací
let myšlénky vítězné,
vniká do všech konců světa,
marna zápověď,
křídlem gigantickým smetá
každou čínskou zeď.
V ušlechtilých plemen četě
starým vojínem náš rod;
nuž, jen dále k velké metě
chvátej s nimi o závod,
ve všem dobrém, krásném všude
jim se rovnat hleď –
líp’ to národ chránit bude
nežli čínská zeď.
Kdyby těsný svazek minul,
jímž se tulí v lidstva kmen,
zakrsal by, ztrnul, zhynul,
svěží mízy pozbaven,
vyrván z větví družných klínu
jako suchá sněť:
věnčila by druhou Čínu
naše čínská zeď. –
50
Ale ztápět v cizí proudy
každý znak své bytosti,
zhrdat vším, co z rodné hroudy
vlastní síla vyrostí,
lapat za to bez výběru
každou cizí smeť:
to je bláhovější věru
nežli čínská zeď.
Hajme sobě v lidstva ruchu
vlastní barvu, vlastní zvuk,
vlastní pečeť svému duchu,
svému srdci vlastní tluk,
bytosť vlastní neudavme
jiným za oběť,
kolem té si pilně stavme
nerozbornou zeď.
Základem však samobytí
nebeský dar jazyka,
z něho zkvetá všechno žití,
bez něho vše zaniká; –
nuž, kde bouří vztekle k němu
dravých proudů změť,
stavme, navzdor smíchu všemu,
stavme čínskou zeď!
51
S rody všemi nechť nás pojí
svazek blahodějných snah,
ale tam, kde zhoubu strojí
vlasti, řeči chtivý vrah,
na té straně lačnou vřavu
přehluš odpověď:
Od Krkonoš za Šumavu
stavme čínskou zeď!
52